Pavlína, 34 let

Pavlíně je 34 let a v roce 2019 podstoupila gastrický bypass. „Rozhodnutí podstoupit bariatrii nikdy nebudu litovat, snad jen toho, že jsem nešla dříve." Pavlíny počáteční váha byla 125 kg, při výšce 170 cm (BMI 43,4 – morbidní obezita). Nyní má váhu 83 kg (BMI 28,7 – nadváha).

„Nikdy jsem nebyla žádný hubeňour, ale také jsem nebyla žádný tlouštík. Při výšce 170 cm se moje váha pohybovala v rozmezí od 80 do 85 kg. Zlom nastal po seznámení s přítelem (nyní manželem), kdy jsem se k němu přestěhovala a půl roku nemohla najít práci. V novém městě, kde jsem nikoho neznala, a navíc byla bez práce, šla kila najednou nahoru, což bylo způsobené tím, že jsem seděla celé dny doma a maximálně jsem šla na procházku se psem. Po čase jsem upravila jídelníček, brala „prášky na hubnutí" a kila šla dolů. Jenže ve chvíli, kdy jsem přestala, dostavil se jojo efekt a takhle to bylo pořád dokola.

Po několika pokusech přišlo první těhotenství, při kterém jsem přibrala dalších 15 kg. Během mateřské jsem stravu vůbec neřešila a kila šla dále nahoru. Při druhém těhotenství jsem přibrala naštěstí jen 5 kg, ale váha už byla skoro 120 kg, a ta mi po porodu zůstala.

Rok a půl po druhém porodu jsem začala řešit rozestup břišních svalů. Hrozně mě bolela záda a při posilování břišních svalů se mi dělala na břiše boule a pořád jsem měla břicho hrozně vypouklé jako kdybych byla těhotná a nebavilo mě stále někomu vysvětlovat, že třetí dítě opravdu nečekám. Navštívila jsem tedy chirurgickou ambulanci u nás v nemocnici a tam jsem si domluvila sešití diastázy. Bylo mi doporučeno zhubnout. Podařilo se mi zhubnout necelých 10 kg, měla jsem obrovskou radost, ale bohužel netrvala dlouho. Nastal den D a já nastoupila do nemocnice. Těšila jsem se, že se zbavím toho vypouklého břicha, ale omyl. Operace se nekonala. Když už jsem byla připravená k operaci a čekala na odvoz na sál, přišel pan primář se dvěma doktory, prohmatali mi břicho a pan primář řekl, že mi ten rozestup břišních svalů nesešijí, protože mám na břiše příliš tuku a pod tou tíhou by to nevydrželo, prasklo a už by mi to nikdo neopravil. Ať prý zhubnu 20 kg a pak nebude problém operaci provést. Domů jsem šla naštvaná a zkroušená, pořád mi šlo hlavou, jak zhubnout tolik kilo, když po každém mém snažení o zhubnutí se mi po čase vrátila kila zpět a k tomu ještě nějaká navíc.

Asi za týden mi volala mamka a poslala mi odkaz na stránky mojelecbaobezity.cz, kterou jí poradila její kamarádka, která má dceru také po bariatrické operaci. Na těchto stránkách jsem si začala vše o bariatrii zjišťovat. Něco málo jsem věděla, ale byly to zastaralé informace. Znala jsem bandáž žaludku a balonek do žaludku, ale ani jedna z těchto operací se mi nelíbila. Díky těmto stránkám jsem zjistila, že tyto operace už se téměř nedělají a nyní se provádí především tubulizace žaludku a gastrický bypass. Přečetla jsem si příběhy pacientů a poslechla jsem si příběh slečny Terezy S., který mě opravdu nakopl a já se rozhodla, že do toho půjdu. Našla jsem si nejbližší pracoviště, což pro mě bylo ÚVN v Praze. Poslechla jsem si rozhovor o bariatrii na Radiožurnálu, s profesorem Kasalickým, který tyto operace provádí a bylo rozhodnuto.

V březnu 2019 jsem se objednala k profesoru Kasalickému na první konzultaci. Zeptal se, co mě k operaci vede a jestli o bariatrii něco vím. Vše mi vysvětlil a řekl mi, co mě čeká. Dostala jsem žádanky na veškerá vyšetření (obezitologie, nutriční terapeut, psycholog, gastroskopie, rtg žaludku a sono žlučníku). Kolečko vyšetření jsem měla hotové v červnu 2019 a šla jsem si k panu profesorovi pro termín operace. Ten mi na základě všech výsledků doporučil gastrický bypass. Operace proběhla v září 2019, kdy jsem vážila 125 kg. Vše dopadlo v naprostém pořádku, i když probuzení na JIP doprovázely občasné bolesti zapříčiněné především díky plynu, kterým vás při operaci nafouknou. Hned mi hlavou proběhlo, že jsem se asi zbláznila, když jsem něco takového podstoupila dobrovolně. Ale každý den mi bylo mnohem lépe a všechno se hojilo jak má, a tak jsem mohla jít po třech dnech od operace domů. A dokonce i o 6 kg lehčí. Co se týká péče od samého začátku všech vyšetřeních až po operaci a následné kontroly, mohu ÚVN v Praze jen doporučit. Všichni jsou naprosto úžasní a já jim děkuji za možnost nového života. A jak říká pan profesor Kasalický, operace je jen pouhá berlička a pak už záleží na každém z nás, jak se s tím popere a dokáže změnu udržet.

Nyní jsem 20 měsíců po operaci a mám dole neuvěřitelných 42 kg bez jakékoli větší práce, protože ze začátku to jde opravdu samo. Půl roku po operaci začala chodit do fitness centra a na jógu a v pravidelném cvičení jsem si našla zálibu. Samozřejmě jsem i částečně změnila způsob stravování a hlídám si co, a hlavně kolik toho sním. Teď už mě trápí jen vytahaná kůže na břiše, ale to spraví abdominoplastika a dočkám se konečně i sešití té proklaté diastázy.

Takže za mě, kdo se nemůžete rozhodnout, určitě neváhejte a jděte do toho, protože váš život se rozhodně změní k lepšímu."